Zahlavi stranek.jpg
09.gif
09.gif
Seton se narodil roku 1860 na hranicích Skotska a Anglie (zemrel roku 1946).Když mu bylo šest let, přestěhovala se celá rodina do kanady. A právě zde, v dosud neporušené přírodě, se rozvinul jeho hluboký vztah ke všemu živému a divokému. Seton rychle vyrostl a onemocněl tuberkulózou. Jen zázrakem unikl smrti, na tuberkulózu se v těch dobách umíralo. Aby se jeho organismus posílil, poslali ho rodiče ke strýci na farmu a tam se zrodil příběh chlapců a jejich indiánského života - Dva divoši. Ernest byl velmi umělecky nadaný, krásně kreslil a psal básně a proto ho otec roku 1879 poslal studovat historii umění. mladíka však v Londýně zaujala vic knihovna Britského muzea. Jmenovitě pak přírodní vědy. V roce 1881 bylo mu tehdy 21 let, stanul poprvé v životě na pláních manitoby. Dnešní obilnice kanady, bývala provincií s rozlehlými neporušenými prerie a Seton si ji na celý život zamiloval. O mnoho let později velmi těžce nesl, že se zdejší příroda tak změnila a to k horšímu. O tři roky později se odehrála podivuhodná osudová událost. Seton se na toulkách Manitobou setkal s Časkou, indiánem z kmene Krí. Sám ho popsal jako muže skoro šest stop vysokého, urostlé postavy, se svěřepným orlím nosem. Časka zapůsobil na Setona vznešeností a životními zkušenostmi. "během následujících dvou měsíců mi Časka ukázal mnoo praktických dovedností a triků, které jeho kmen používá při lovu zvěře." vypráví později Seton. Prožili spolu v Kanadských lesích mnoho dní a v Setonovi uzrál zájem o Indiány, s nimiž se stýkal i později na dalších cestách Americkým kontinentem. V lednu 1891 odjel Seton do Paříže, aby se zde věnoval studiu malířství. Duchem byl, ale stále daleko na pláních a v lesích Manitoby, mezi jejími jeleny a vlky. Vlky si obzvláště oblíbil. Mnohokrát byl svědkem jejich odvahy a nepokořitelnosti. Vlk se mu stal symbolem nezkrocené přírody. Však také prvním obrazem, který v Paříži namaloval, byl Spící vlk. Seton odjel do Claytonu, městečka na severu nového Mexika, kde se nechal najmout jako lovec vlků. Zde, na pláních Currumpaw tehdy řádil ohromný vlk Lobo, neohrožený a nepolapitelný davič ovcí. Seton použil bez úspěchu všech triků, které se dosud naučil, aby Loba lapil. Až když obratně zneškodnil jeho družku Blanku, stala se s Lobem nečekaná proměna. Veden pachem své družky uvízl v pasti. Seton ho převezl na farmu, Lobo nepřijímal potravu, nejevil zájem o své okolí a do příštího rána pošel. Seton, který nečekal že by tento krvelačný tvor byl schopen zemřít žalem, pociťoval výčitky svědomí  nezbavil se jich do konce života. Rozhodl se nezabít už ani jediné zvíře a od té doby chodil přírodou už jen se skicákem a fotoaparátem. O celé příhodě publikoval v roce 1894 povídku Lobo, která okamžitě proslula v celém světě. Získal pověst uznávaného autora povídek o zvířatech na výraz spřízněnosti s vlkem přidal ke svému podpisu vlčí stopu. A jeho přátelé v New Yorku mu přezdívali Vlk Thompson. Časem Seton připojil ke svému věhlasu autora povídek věhlas přírodovědce, protože i ostatní malíři potřebovali znát anatomii zvířat, věnoval se tomuto studiu a roku 1894 vydal dodnes používanou knihu " Umělecká anatomie zvířat" , v díle "Život severních zvířat" - (1909) si všímal vztahů mezi živočišnými druhy; například potravní řětezec, což byla v tehdejší době neobvyklá praxe. Pro knihu "Životy lovné zvěře" - (1925-27) shromažďoval poznatky téměř tři desetiletí. Za tyto práce mu byla udělena Zlatá Elliotova medaile, nejvyšší americké ocenění přírodovědce. V letech 1901-02 přišel Seton s myšlenkou výchovy mládeže i dospělých po vzoru indiánů. Pod heslem " To nejlepší od nejlepších indiánů ". V roce 1902 vznikly první kmeny jeho organizace, kterou nazval Woodcraft indians, tedy Indiáni lesní moudrosti. Napsal Svitek březové kůry a Knihu lesní moudrosti. V roce 1906 se o činnost Woodcraft indians začal zajímal Baden-Powell. Využil zkušeností z Afriky, kde ho zaujala připravenost domorodých chlapců, přidal poznatky z osobního setkání se Setonem a ze Svitku březové kůry a v oce 1908 založil "THe boys Scouts - chlapce skauty" . Seton Baden-Powella podporoval a pomáhal i při šíření skautingu v USA. V roce 1912 byl dokonce zvolen náčelníkem amerických skautů. Po třech letech, pro odlišnost metody, odstoupil z funkce. Aby posílil své hnutí, založil v roce 1916 Americkou ligu lesní moudrosti podle jejího vzoru vznikly ve dvacátých letech Woodcrafterské organizace i u nás. Na sklonku života se stal Seton neohroženým bojovníkem za lidská práva indiánů a šiřitelem jejich odkazu. Na svých cestách světem se zastavil 1936 i v Praze.
09.gif
seton podpis.jpg
09.gif
seton.jpg
09.gif
E.T.Seton 

Stoupání na horu

Daleko na vyprahlém jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí do pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin. A tak všichni chlapci toužili, aby se o to mohli pokusit. Jednoho dne jim náčelník řekl-"Chlapci,dnes se můžete všichni pokusit na tuto horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se zpět, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa kam až došel...Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí na vrchol hory. Brzy se do vesnice vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl "Milý hochu, ty ses vůbec nedostal na úpatí hory, nepřešel jsi ani poušť.. "Později se vrátil další chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. "Došel jsi na úpatí hory, ale vzhůru jsi nešplhal. "Řekl mu náčelník. Další hoch měl v ruce větvičku lindy. "Dobře", řekl náčelník "ty ses dostal k pramenům." Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, řekl: "Ty jsi šplhal vzhůru, dostal ses až k prvnímu kamenému splazu." Odpoledne dorazil hoch s cedrovou větvičkou a podle ní náčelník poznal kam hoch došel. Řekl mu: "Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory." O dvě hodiny později přišel hoch s borovou snítkou. Tomu náčelník řekl. "Výborně, ty ses dostal až ke třetímu kamenného splazu. Měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu na vrchol hory." Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vysoký, krásný chlapec se vznešenou povahou. Přicházel s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily:"Otče". řekl "dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy, neviděl jsem žádné větvičky. Ale spatřil zářící moře." I starému náčelníkovi se rozzářily oči a pohnutým hlasem řekl: "Poznal jsem to, když jsem ti pohledl do tváře. ty ses dostal až na vrchol hory. nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích. Zvoní to v tvém hlase. pocítil jsi nadšení, můj hochu uviděl jsi nádheru hory.

 

09.gif
NÁVŠTĚVNÍ KNIHA
        *** VSTUPTE ***
mapa_skautský-kroj.jpg
skaut_to_se_mi_libi.png
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one